Nejvyšší soud se před časem zabýval případem náhrady nemajetkové újmy dvou nezletilých dívek, jimž zemřel dědeček při dopravní nehodě. Dívkám bylo v době nehody 11 a 21 měsíců. Mladší z dívek byla při nehodě zraněna a po nehodě se nacházela tři měsíce v kómatu. Nehodu způsobil otec jedné z dívek a žalovanou byla pojišťovna Allianz, u níž si viník vozidlo pojistil.
Žalobu dívek spolu s několika žalobami příbuzných Městský soud v Praze zamítl a toto rozhodnutí potvrdil i odvolací soud. V původním rozsudku měla každá z dívek nárok alespoň na částečné odškodné, odvolací soud však zrušil i to. Hlavním argumentem bylo, že podle soudu děti do 5 let věku neprožívají smrt blízké osoby tak jako dospělá osoba a jeho smrt pravděpodobně ani nezaznamenají.
Dívky se dovolaly k Nejvyššímu soudu a ten rozhodnutí odvolacího soudu změnil. Podle Nejvyššího soudu odvolací soud naprosto pominul skutečnost, že dědečkovi bylo v době nehody pouhých 51 let a bylo proto možné předpokládat, že jejich vztah by se nadále rozvíjel. Dědeček žil s dívkami ve společné domácnosti, finančně je podporoval a starší dívce nahrazoval otce. Kvůli nehodě tedy dívky přišly o možnost nadále rozvíjet svůj vztah s dědečkem a přišly o velmi blízkou osobu.
Pojišťovna Allianz oproti tomu tvrdila, že nárok na finanční zadostiučinění nevznikl, neboť u dívek nedošlo ke vzniku duševních útrap a nebylo prokázáno, zda by k útrapám v budoucnu vůbec dojít mohlo. Pojišťovna navrhla zamítnout dovolání, a to i vzhledem k blízkému příbuzenskému vztahu mezi žalobkyněmi a viníkem nehody.
Nejvyšší soud však dovolání vnuček vyhověl, jelikož odvolací soud celou věc posoudil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí a nerespektoval ani judikaturu Ústavního soudu.
Bez ohledu na poměrně útlý věk obou dívek jim podle Nejvyššího soudu náhrada jednoznačně náleží. Starší z dívek podle Nejvyššího soudu již přítomnost, a tedy i následnou ztrátu blízké osoby, vnímat mohla. Ztráta dědečka se navíc v životě dívek rozhodně projeví, jelikož přišly o možnost láskyplné přítomnosti blízkého člověka, který by s nimi trávil čas, věnoval se jim a učil je, tak jak to prarodiče dělají. Každé z dívek tedy náleží náhrada 400 000 Kč, a to včetně úroků z prodlení, a dále náhrada za náklady, které byly vynaloženy na zastupování dívek advokáty před soudem.
Rozhodnutím nejvyššího soudu současně došlo k dalšímu zpřesnění podmínek, k nimž musejí obecné soudy podobných případech přihlížet.