Duševní útrapy spojené s usmrcením blízké osoby, které se projevily ve zdravotním stavu pozůstalých, jsou újmou, která není způsobena přímo škodní událostí. Příčinou vzniku onemocnění je až následek této události – smrt blízkého člověka. Vzhledem k velmi úzké souvislosti je tedy pozůstalá osoba v podstatě druhou „obětí“ škodní události.
Nejvyšší soud České republiky řešil nedávno případ náhrady nemajetkové újmy v situaci, kdy při dopravní nehodě zemřel muž – manžel a otec dvou dcer. Matka a manželka tohoto muže, tedy žalobkyně, nesly smrt svého blízkého velmi těžce a obě se léčily na psychiatrii v důsledku depresivní reakce na závažný stres.
Smrt blízkého může způsobit újmu na zdraví i pozůstalým
V řízení bylo zjištěno, že duševní útrapy obou žalobkyň se projevily i na jejich zdravotním stavu. Obě se od úmrtí muže léčily na psychiatrii pro depresivní reakci na závažný stres, která se projevovala plačtivostí, nespavostí, smutkem, emoční labilitou, pocity úzkosti a beznaděje. Ženy pravidelně docházely k lékaři, užívaly psychofarmaka a podle lékařských zpráv za období dvou let od tragické události se jejich zdravotní stav nezlepšil. U jedné z žen dokonce došlo v souvislosti s tím i ke zhoršení cukrovky, jíž trpěla před úmrtím manžela.
Újma žen tedy spočívala nejen v samotné psychické bolesti, která byla přímou reakcí na smrt blízké osoby, ale došlo zde i k újmě na zdraví. Duševní utrpení žen, jehož příčinou bylo úmrtí syna a manžela, se u nich totiž rozvinulo do onemocnění duševního typu. Onemocnění tohoto charakteru jsou, jak známo, špatně léčitelná a v tomto případě si obě ženy následky ponesou do konce života.
Za duševní útrapy by měl poškozený získat patřičnou náhradu
Každá z žalobkyň požadovala nemajetkovou náhradu ve výši 520 000 Kč, včetně úroků z prodlení a nákladů na advokátní zastoupení před soudem. Žádost žen však obvodní soud zamítl a ani odvolací soud žádosti nevyhověl. Případ se tak nakonec dostal až k Nejvyššímu soudu.
Nejvyšší soud rozhodnutí a celý případ důkladně přezkoumal a poukázal na důležitá fakta, která předchozí soudy opomenuly. Podle Nejvyššího soudu je souvislost mezi újmou na zdraví žalobkyň a úmrtím jejich syna, resp. manžela zcela evidentní. Jde proto o postižení druhotné oběti způsobené smrtí blízkého člověka a tuto újmu je nutno posuzovat zvlášť.
Jelikož poškozená doložila, že v důsledku smrti jí blízké osoby došlo ke vzniku duševního onemocnění, dovodil Nejvyšší soud, že je třeba se výší nároku na odškodné zabývat detailněji. Duševní onemocnění je trvalé, ztěžuje společenské uplatnění a do budoucna omezuje seberealizaci ve sféře rodinného, kulturního a společenského života. Toto poškozené znemožňuje žít plnohodnotný život, jaký žila před předmětnou dopravní nehodou.
Nejvyšší soud tedy rozhodnutí zrušil a předal ho příslušnému soudu prvního stupně k dalšímu řízení, kdy soud bude muset rozhodovat s ohledem na rozsudek Nejvyššího soudu.